květen

25.5.2011 - Tak, můj první let do Schengenu. Po změně pracovní doby, opět od 19.00 do  21.30 na věži Karlovy Vary přestávka . Létá se ve třídě E. Sestava tři rogalla a tři MPG, a v dálce horkovzdušný balón. Moje trasa vedla přes Rotavu - Kraslice - Klingenthal - Sokolov  - Hory.  Po hodině a dvaceti minutách jsem přistál na domácím letišti. Milan.

Zámeček Favorit u Šindelové.

Kraslice -Děkanský kostel Božího těla

Klingenthal

Oloví

Sokolov - koupaliště Michal.

Sokolov - Tesco.


..

18.5.2011 - Sešlo se nás šest letuschopných. Tři rogala, dva motorové padáky a jeden ultralight. Telefonovali jsme na   věž do K. Varů. K našemu překvapení nám oznámili, že mají přestávku a zahajuji provoz až po 21hodině. Nejvíce toho využili MPG Karel s Davidem. Polétali hodinku v celém CTR. Já a Karel jsme vyrazili směr Cheb. Karel se nad jezerem Medard odpoutal, dál jsem pokračoval sám. Ota provětral Sovu a všichni jsme přistáli spokojení těsně před západem slunce.

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                    Karel a David v předletové přípravě.

Nová cyklostezka Nebanice - Cheb

Vodní nádrž Skalka na suchu.

Historické jádro Chebu.

Cheb - Špalíček.

Cheb - nádraži depo.

Ještě perlička depo v roce 1945 - (převzato z www.fronta.cz)

 


 

8.5.2011 - Měli jsme v plánu letět na letiště Cheb. Zdeněk měl startovat z Toužmi a my se měli připojit nad Slavkovským lesem. Bohužel Zdeněk zjistil před startem protékající palivovou nádrž. A tak jsem se s Karlem vydal na malý výlet sami..

Andělská Hora I

Andělská Hora II

Kostel Nejsvětější trojice u Andělské hory

Radošov - obnovený most.

           Balonáři se chystají ke startu.                                                     Na letišti vyrostla nová kytka.


 

7.5.2011 - Jak se rok s rokem sešel, přiletěl Luboš s virníkem OK- HWA 07. Přistál v Horách, natankoval a pokračoval do Ústí.

Po přistání.

Luboš pózuje pro fotografa.


 

5.5.2011 -  Jen jsem vložil příspěvek z volného lítání od Pepy, tak opět přidal další zážitek ze čtvrtka.

 Jeden docela všední-nevšední den    

 Jeden docela všední-nevšední den v běhu mého života. Od rána chodily špatné správy za všech stran. Takové všední uspěchané pracovní dopoledne, jak jej znáte asi všichni, co jste zapojeni do pracovního procesu…

imageAle příroda se konečně umoudřila, Zmrzlí muži polevují v nočních mrazících a na Karlovy Vary se usmívá 5.5.2011 blankytná obloha zalitá sluncem. Dnes to bude termické, to by bylo navolno jak dělané, půjdu v podvečer, říkám si. Poletím z CTR LKKV ven na sever a dopřeji si po dlouhé pauze lítání pořádný výlet s motorovou krosnou…

V 17h startuji za silného variáblu, zašněrovaný do vysílačky(anténu mám ve šňůrách,abych slyšel cvrkot v CTR), speedu, křídla, mé „avionické kabelky“. Uf, uf. Vyšlo to! Murphy je tu stále a když jsem odhodlaný ke startu, mám trojku vítr v zádech… Intervaly jsou dvacetiminutové, čekat nebudu. Je mi jak v pekle, horko, žízeň, plná nádrž krosny, záložka, všechny ty „hlouposti“ to je na zádech znát. Otáčím se o 180 stupnů pomocí vrtule, nafukuji křídlo a jsem proti větru. Jenomže křídlo se neuložilo nejlépe a při zoufalém pokusu o nafouknutí a start mi to všechno spadlo na hlavu. Připadal jsem si jako ten nejhorší pták pod sluncem. Snad je už konec těm dnešním špatným příhodám, hudruji, vše odepínám a jdu urovnat Brontese do letové polohy… Další start už vyšel a jsem nahoře OK. S Věží jsem se domluvil po té co jsem ještě za letu musel přepojit konektory mikrofonů v přilbě s HF,(to je taková „etýda“ – nevyjmenované úkony před startem…) Tak a letím na sever.

Končící termika mi párkrát udeřila do Brontese, ale vše je v pohodě, dá se pohodlně letět. Nad oranicemi to ještě v 17. 30 hodin nosilo, jak byly prohřáté. Míjím Hroznětín a jsem venku z CTR. Letí to svižně - 52km/h a cesta odsejpá. Užívám si rozkvetlé krajiny, zelenající se přírody, modrých hladin rybníků a jezer. Blíží se Ostrov a já se rozhoduji, že na jeho úrovni vstoupím zpět do CTR. Poletím severní stranou města, přímo přes obydlenou část města zpět na domovské letiště Hory.

imageZačínám tedy stoupat na potřebnou výšku. Pode mnou je rozvodna VVN Kfely a je to tu samé el.vedení. Ale copak??? Motoru se nějak nechce. Rychle teplota – OK. Palivo – OK, tak mu opatrně povoluji a opět přidávám. Ne, motor nejde, povoluji plyn a je v háji úplně. A jsme zas jak volňásci. Mám dost výšky a tak kloužu s Brontíkem k silničce cca 600 m vzdálené, abych to železo za sebou nemusel vláčet daleko. Jen abych nechytil vítr do zad. Na vybírání plochy není moc času, ale Brontík slušně klouže vzduchem a tak přistáváme jako do peřin u obce Kfely na louku…Seběhly se místní děti, a kdo takhle sedl, tak to zná, co následovalo...

Telefonuji. Sehnal jsem oběť Milana N. Sice již seděl v autě a že pojede hrát do hospůdky U řetězu v Lokti n. Ohří. Jeho hlad po spatření zbloudilé paraglidingové duše byl silnější. Vyrazil za mnou.

Teď už to šlo rychle. Bílý Renoltík se ukázal na obzoru, pootevřely se dveře a místo Milana se vysunul hladový paparaci teleobjektiv… Ten „hladovec“ si mně fakt vychutnal. Co mohu dělat. Jsem mu odkázán na jeho milost. Hlavně, aby mě tu nenechal.

imageimageMůj smutek a splín byl po příjezdu na letiště viditelný. Motor je asi zadřený a začíná šňůra letových dnů. Kamarádi foukali a foukali moje bebíčko. Pak volaly moje holky z domova, co a kde jako jsem??? No nemohl jsem domů, abych tam nekníkal jak nemocnej pes. Už to mám. Jedu za Milanem zachráncem k Řetězu, tak jak jsem, v kombinéze a pohorkách. Tam mne již čekali, prý to je ten pán v montérkách J. No a tam bylo zlatě. Kapela jako fík. Moji dávní známi a kamarádi. Rázná, ale vlídná paní hospodská a její krásně zařízená hospůdka. Hodiny co šly dozadu, fakt odečítaly čas…

V tu chvíli jsem si uvědomil, že to nebyl tak špatný den. Že mi něco dal, že šťastně skončil a i můj čas se zastavil, ne-li o kousek vrátil. Tak jako ty hodiny U Řetězu… Uvědomil jsem si, jaké štěstí je mít své blízké a kamarády, mít se kam vrátit. To je motor k překonávání dalších nesnází, aby mohli přijít další krásné zážitky pozemského života…

Pepa H.


 

6.5.2011 - Pepa Hubert popsal a nafotil své zářitky z cesty za volným lítáním.

 

 

 

                      

 

 

 

 

 

 

Tak tedy sedám a píši pokec k výletu Meduno alias Lijak 23.-25.4.2011

 

  Předně říkám, že jsme odjížděli do nejistoty s předpovědí počasí a s možností „utéct“ jak do milovaného Meduna, tak na východ, na vyzývavý Lijak. Cesta je téměř stejná a rozděluje se až uplně na jihu poblíž městečka Udine. Frontální systém se uplatnoval od západu a předpověd se jen s odjezdem zhoršila. Konečné rozhodnutí padlo tedy na Lijak. Tyto přímořské lokality se vyznačují vlastním a to velmi silným mikroklimatem.To některé meteo servery nezohlednují, ale čeští piloti je dobře znají. To byl důvod, proč jsme odjeli do zcela špatné přední situace.

Marina, Eda a Honza byli zárukou.Jsou znalí těchto krajů.

 Odjezd 22. v pátek 21h z Benešova byl provázen poruchami na našem mikrobuse,ale ty rychle zkrotil nový účastník zájezdu z Paramanie David. Ráno v 6h sv SO jsme na přistávačce v Lijaku. Počasí věstí, že bude letovo. A také bylo! A celý den. Jenže část zájezdu z Paramánie navrhla  bydlení v penzion D+D cca 10min jízdy od startovačky v Rijavci. Když jsme se vysypali z mikrobusu přen domem paní domácí, ta se okamžitě hlásila ke Karlosovi a Dádě,(k mé závisti na mne zapoměla :-)  ).Dokonce se stal zázrak, my měly penzion skoro celý pro sebe. No „nablind“ a o velikonocoích to se počítá za pořádnou „kliku“. Rychle ubytovat a frčíme rychle na startovačku. Je 11tá hodina a zjištujeme, že je dost času. Slunce teprve nyní zalévá celý svah a my můžemem začít doufat v zázrak přírody – následné termiky a naše potěšení... Jen pro úplnost.Start v 550mnm a přistání v 50mnm.Kolem poledního jdou první sletíkáři a plniči postupových úloh. Chrti se do toho vrhají s nadějí „urvání“ nějaké té ceny ze soutěže, kterou neočekávaně vyhlásil Honza, kolem 13h. Jo stačilo to. Dá se v pohodě udržet, není to zadarmo, ale jde to. Fanda „ulít“ zase až k anténám(potvora pták lítací), s Atisem II mu to fakt lítá, ale naštěstí není v soutěžním týmu EMS-PARA a tak má stále každý šanci.“Chrti“ ze zájezdu „popadali“ kolem silnice do Ajdovčiny.Tam je semlela údolka, a muselo to být zlé, protože toho moc nenamluvili,jen že to bylo špatný...Mariánka měla co dělat do večera, aby je s minibusem posbírala. Poletování kolem kopce bylo až do večíra a každý si vybral co se mu líbilo, klídek a romantiku ve vzduchu, nebo termiku a sportovní vyžití.

   Sobotní večer byl ve znamení života v penzionu, požívání vybrané krmě a tekutin. Óóóó jak dobře nám bylo a partička se jen utvrdila.Varáci z Paramánie nejsou žádná vořezávátka a vyznají se jek ve vzduchu, tak v zábavě :-) žééé chlapci :-))).

Neděle byla letově jak stvořená a slibovala velké termické lety. Dopoledne sletíky a pak termické létání. Jenže matka příroda si dělá co chce a tak po 13h „hodila deku“ přes celé nebe, a hrozila černýmy mračny. Skály a kopec byly nahřáté a to jsme těžce využili uplně všichni i ti co mají“mokrý“ piloták. Stoupavé proudění bylo uplně všude a bylo dostatečně rovné-laminární. Strašidelné bouřkáče byly daleko a ještě dál a v 14h se změnily v souvislou deku, pod kterou to fakt chodilo a nemusilo se vůbec řídit. Karlos, to je takový tulák a otec Paramánie, toto dobře vyhodnotil a zůatal po startu dopoledne až do pozdních odpoledních hodin.Je to „pták“ a ví co dělá.Já se bál a radši sednul kolem 13h. Kondor Eda přilít až k penzionu, Jarda „Brána“ zase hobloval celý den hranu a pořád se mu to líbilo.My s Dádou tam opět skočili kolem 15h, kdy byl již vývoj stabilní(pochopte jsem starší a opatrný model a někdo v kotci musí přežít...)a vozili se a vozili a vozili...no snad do nekonečna.Odlétnout se už v tuto hodinu již ale nedalo.Lítali všichni kdo to umí a radost byla náramná.Já osobně tak „rovné“ létání na kopci nezažil už dávno.

Večer na penzionu překvapil Honza, jak moderoval svou soutěž.Pár nezdařených fotek z mobilu se ukáže na webu EMSPARA a u mne na rajčeti-paraglider56. Nejdelší doba letu-Karlos na svém novém UP Summit, Největší paraglidingový skokan zájezdu Pepa-veverka, cena sympatie padla na mojí lítající manželku Dádu. Jo fakt lítá s citem a jako žena.To každý chlap hned pozná.Honzík rozdal super bundy na sport a trička SKY paragliders.

    V neděli opět stejný vývoj počasí i konání v létání, jen odpoledne kolem 14h se počasí již neudrželo a od Kobaly přišla buřina. To jsme již ale byli v penzionu, balili na cestu domů a loučili se s domácími...

Cesta domů domů byla dost strastiplná, neboť velikonční zácpy na dálnici se nám nevyhly a pěkně si nás vychutnaly...

 Díky za vše společnosti EMS-PARA. Fakt dobrý výlet. Příště jedem zase. Pepa KV

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

TOPlist